Bipolární tranzistor

Bipolární tranzistor je základní polovodičová součástka, která obsahuje dva PN přechody. Tyto přechody jsou od sebe odděleny tenkou vrstvou polovodiče. Výsledná struktura tranzistoru vypadá takto.

Tranzistor typu PNP Tranzistor typu NPN

Schematické značky:

Tranzistor typu NPN:
Tranzistor typu PNP:

Součástka se dvěma přechody PN (emitorový a kolektorový)v jednom základním monokrystalickém materiálu

tranzistor=TRANSfer reslSTOR (součástka určená pro transformaci odporu

Bipolární=na jeho činnosti se podílejí oba druhy nosiču náboje

má tři elektrody=kolektor (C) +emitor (E) + bázi (B)

princip=pomocí malého proudu,který vstupuje do báze lze ovládat proud mnohonásobně větší,který protéká z kolektoru do emitoru.

Tranzistorový jev-schopnost tanzistoru zesilovat výkon

Proudový zesilovací činitel-uvádí poměr změny výstupního a vstupního proudu   h21=I2/I1

 

PNP a PNP-

 se od sebe liší tím, že u NPN tranzistoru teče proud z kolektoru do emitoru spolu s proudem, který teče z báze do emitoru, zatímco u PNP je tomu naopak, proud teče z emitoru do kolektoru. Přestože už samotné bipolární tranzistory byly obrovský pokrok, tak stále postrádaly jednu vlastnost, jelikož jsou řízené proudem báze, tak musí zatěžovat zdroj nebo objekt, který je k bázi připojen. Proto nebylo zcela snadné s těmito tranzistory realizovat velice citlivá měřicí zařízení. Zde stále vedly elektronky, které nepotřebují prakticky žádný proud ke svému řízení.  Proto o pár let později, s pochopením jevů, ke kterým dochází v polovodiči a hlavně s příchodem křemíku jako základního materiálu přišly na svět tranzistory řízené polem tzv. unipolární tranzistory.