Bipolární tranzistor
Bipolární tranzistor je základní polovodičová součástka, která obsahuje dva PN přechody. Tyto přechody jsou od sebe odděleny tenkou vrstvou polovodiče. Výsledná struktura tranzistoru vypadá takto.
Tranzistor typu PNP | Tranzistor typu NPN |
Schematické značky:
Tranzistor typu NPN: | |
Tranzistor typu PNP: |
Součástka se dvěma přechody PN (emitorový a kolektorový)v jednom základním monokrystalickém materiálu
tranzistor=TRANSfer reslSTOR (součástka určená pro transformaci odporu
Bipolární=na jeho činnosti se podílejí oba druhy nosiču náboje
má tři elektrody=kolektor (C) +emitor (E) + bázi (B)
princip=pomocí malého proudu,který vstupuje do báze lze ovládat proud mnohonásobně větší,který protéká z kolektoru do emitoru.
Tranzistorový jev-schopnost tanzistoru zesilovat výkon
Proudový zesilovací činitel-uvádí poměr změny výstupního a vstupního proudu h21=I2/I1
PNP a PNP-
se od sebe liší tím, že u NPN tranzistoru teče proud z kolektoru do emitoru spolu s proudem, který teče z báze do emitoru, zatímco u PNP je tomu naopak, proud teče z emitoru do kolektoru. Přestože už samotné bipolární tranzistory byly obrovský pokrok, tak stále postrádaly jednu vlastnost, jelikož jsou řízené proudem báze, tak musí zatěžovat zdroj nebo objekt, který je k bázi připojen. Proto nebylo zcela snadné s těmito tranzistory realizovat velice citlivá měřicí zařízení. Zde stále vedly elektronky, které nepotřebují prakticky žádný proud ke svému řízení. Proto o pár let později, s pochopením jevů, ke kterým dochází v polovodiči a hlavně s příchodem křemíku jako základního materiálu přišly na svět tranzistory řízené polem tzv. unipolární tranzistory.